Zbyněk Švagr mladší se učil od táty truhlářské řemeslo už ve svých osmi letech

Rozdíl je v tom, že v původních stodolách a chlévech dnes nenajdete hospodářská zvířata, ale kvalitní dřevo, moderní stroje a pohodovou rodinnou atmosféru. Bývalý hospodářský areál je krásně upravený a je dostatečně prostorný, takže dnes tu společně pracují a bydlí už dvě generace truhlářů.

Cesta k truhlářství ale nebyla přímá

Zakladatel, Zbyněk Švagr starší, byl původně zemědělský inženýr. Byl ale manuálně zručný, a tak hned po roce 1989 využil příležitost a odjel k příbuzným do Německa pomáhat v truhlářské firmě nedaleko Mnichova. Truhlařinu se naučil během několika let praxe a díky své pečlivosti.

Po návratu domů se rozhodl v truhlařině pokračovat. Tvrdou prací postupně vybudoval malé soukromé truhlářství. Dařilo se, a tak se po několika letech v roce 1998 malé soukromé truhlářství přeměnilo na společnost Truhlářství Švagr s.r.o. Zbyněk Švagr starší původní hospodářské budovy statku v Martinici přebudoval a některé postavil zcela nové. Přesně 1. ledna 2016 převzal rodinný podnik syn zakladatele – Zbyněk Švagr mladší.

Zbyněk má dřevo rád. Ve firmě dbá na jeho kvalitu i správný postup vysychání|foto:Markéta Vejvodová,Český rozhlas

Když se řemeslo učí už od dětství

Převzít úspěšný podnik a pokračovat v rodinné tradici ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rozvětvená rodina dnes v areálu truhlářství také bydlí a Zbyněk Švagr mladší dnes s moudrým úsměvem vzpomíná, jak musel v dětství při budování firmy pomáhat. Tatínek ho už od jeho osmi let vedl k menším pomocným pracím. Tátovi jako malý kluk pomáhal i na stavbě nových budov, kde dnes vyzrává kvalitní dřevo. Ačkoliv v rodinné firmě je často povinností dětí pomoci rodičům, z hlediska samotného výběru povolání měl ale naprostou volnost. Truhlařinu se učil od táty od dětství a ne náhodou se říká že, „jablko nepadá daleko od stromu…“

Začátky nebyly jednoduché

Pokud mají v jiných rodinných firmách děti majitelů určité výhody, u Švagrů to bylo jinak a platila tu naopak přísná pravidla. Zbyněk začínal za stejných podmínek jako všichni řadoví zaměstnanci ve firmě. A přitom byl pro ostatní stále „synem majitele“, takže na něj byla vždy jiná měřítka. Na nějaký čas se dokonce rozhodl odejít získávat zkušenosti jinam.

Na převzetí firmy se dlouho necítil, i když si to tatínek velmi přál. Čas dozrál, až když mu bylo třicet let. Převzít žezlo nebylo snadné – stal se šéfem i pro svou maminku, která ve firmě pracovala také. Generace se nyní proměňují. Po mamince přebírá administrativní práci Zbyňkova manželka. Rodiče už na vše dohlíží pouze z dálky a vypomáhají, pouze když je potřeba. Zbyněk je rád, že má dnes tátovu plnou důvěru a může si kdykoliv přijít pro radu.

A jak je se synovým vedením spokojený samotný zakladatel firmy, pan Zbyněk Švagr starší? Je šťastný. Ví, že převzít rodinný podnik není vůbec jednoduché. Podle statistiky se totiž úspěšné předání z generace na generaci podaří pouze u jedné z pěti rodinných firem. U Švagrů se to podařilo. A tak se tu dnes na zakázku vyrábí kvalitní okna a dveře všech druhů, a jako novinka i stylové dřevěné okenice.