Emilie Frejová byla z Lidic poslána na převýchovu do Německa. Její vnučka teď o osudu babičky vypráví školákům
Osud Emilky Frejové, která jako jedna z mála dětí přežila lidickou tragédii, inspiroval filmaře k natočení filmu Kukačka v temném lese. Její vnučka Kateřina Hládková s babičkou chodila do muzea, kde si četla příběhy obyvatel Lidic. Teď, když je Kateřina sama maminkou, o osudech babičky Emilie vypráví školákům a doufá, že její příběh nebude zapomenut.
Emilie Frejová (provdaná Chválová) se narodila v roce 1934. „Její maminka jí zemřela po porodu a ve třech letech se dostala do Lidic ke strýci a k tetě, kteří nemohli mít děti,“ vypráví vnučka Kateřina Hládková. „V roce 1942, to chodila do první třídy, přišlo vypálení Lidic, a protože měla blonďaté vlasy a modré oči, tak se dostala na převychování do Německa.“
„Jsme u zdi, kde jsou fotografie lidických mužů, kteří byli zastřeleni 10. června 1942. Je tady i můj prastrýc Václav Freja, který byl také zastřelen,“ Kateřina Hládková ukazuje na jednu z černobílých fotografií na zdi v Památníku Lidice. Emilku s tetou a dalšími ženami a dětmi z Lidic odvedlo gestapo do místní školy a později do budovy reálného gymnázia v Kladně. Děti byly odděleny od matek a většina z nich skončila ve smrtících nákladních autech u polského Chelmu. Emilčina teta Růžena Frejová přežila internaci v koncentračním táboře Ravensbrück. Když se s Emilií opět po válce znovu setkaly, dívka ji nepoznala.
Emilii Frejovou si vyhlédl Otto Kuckuck, velitel pracovního tábora, který si dívku přivezl jako adoptivní dceru do městečka Sassnitz na ostrově Rujána. „Babička vyprávěla, že byl na ní hodný,“ vzpomíná Kateřina Hládková. Po skončení války se československé repatriační jednotce podařilo Emilku najít. Dívka po návratu nemohla uvěřit tomu, co se stalo. „Když ji přivedli na tu pláň, kde vlastně nic nebylo, tak říkala, že se zhroutila.“
Cesta s babičkou
Kateřina Hládková se později s babičkou vypravila i na Rujánu. Studenti z gymnázia v německém městě Sassnitz tehdy našli v archivu informace, že tam byla Emilie Frejová zavlečená. Obrátili se proto na Památník Lidice, aby zjistili, zda ještě žije. Paní Emilie se po dlouhém přemlouvání vydala na cestu a vnučce ukázala, kam tehdy chodila do školy. „Dodnes tam má babička kostičku, že tam žila,“ ukazuje Kateřina Hládková fotografii s destičkou Stolpersteine, která na Rujáně připomíná osud malé Emilie.
Mezi hromádkou fotografií má Kateřina Hládková také rámeček, kde je aršík dopisních známek s podobiznou její babičky. Známku nakreslila její dcera Helena Hládková, které v té době bylo 12 let. Kresbička vznikla podle malé černobílé fotografie, ze které se usmívá malá Emilka.
Proč se Kateřina Hládková rozhodla vyprávět příběh babičky Emilky? A jak se podařilo ověřit totožnost dívky, která v německé rodině česky mluvit úplně zapomněla? Poslechněte si v příspěvku Báry Kvapilové.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
