Horolezec Petr Mašek dohlíží, aby andělé dorazili na zem bez nehody
Z ochozu čtyřboké věže staré radnice na Staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi, tedy z výšky asi 32 metrů, se v rámci mikulášských slavností spouštějí andělé. Horolezec Petr Mašek má každý rok důležitý úkol: dohlédnout na bezpečnou cestu andělů na zem.
Poprvé to bylo asi před 12 lety, vzpomíná Petr Mašek, to ještě slaňovali jako čerti z věže magistrátu. Pak se přesunuli o kousek dál, na věž staré radnice. Organizátoři si tehdy řekli, že by bylo lepší, aby se „z nebe“ spouštěli andělé. A čerti ať raději vylézají z kanálu. Tak se taky stalo.
Petr celá léta na anděly dohlíží, ale taky si kdysi slaňování z věže zkusil. Nejprve v roli čerta, pak i anděla. V paruce a bílém šatu, a především s návleky na botách, aby se neporušila omítka historické budovy.
Aby byl sestup bezpečný, musí ho Petr a jeho tým pečlivě připravit. Když je anděl správně ukotvený, a spouští ho zodpovědný člověk, nemůže se mu nic stát. Andělé už neslaňují, ale spouštějí je přes kladku. Každopádně, je to adrenalin.
Horolezec Petr Mašek má za sebou samozřejmě daleko větší výšky. Zdolal tři osmitisícovky a mnoho dalších velikánů. Plnil si klukovské sny a pak si jednoho dne řekl, že mu to stačí. A vrátil se, jak sám říká, ke své první lásce. K lezení po skalách, se kterým začínal, když mu bylo šestnáct.
Je to daleko jednodušší. Stačí se sbalit, sednout do auta a jste v Českém ráji. Žádné shánění peněz, sponzorů, náročné plánování, přípravy. Ve skalách si víc zasportujete. A častěji. Letos dokonce Petr Mašek vytvořil svůj rekord: 367 vylezených cest ve skalách.
Těší se, že příští rok na Mikuláše bude mít zase „pod palcem“ anděly. Teď se dva roky po sobě kvůli pandemii musela Mikulášská na poslední chvíli zrušit.
Potkal Petr někdy anděly tam nahoře, v horách? Poslechněte si v reportáži.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.