Jako desetiletý kluk zažil zajetí v Angole. Spolu s rodiči a bratrem ušel pěšky 1300 kilometrů angolskou buší

Angolský příběh 66 unesených Čechoslováků sledovala celá republika. Tehdy teprve desetiletý Petr Kocian zažil jaké to je, když na vás míří samopaly. Rodák z Vraného nad Vltavou ušel spolu s bratrem a rodiči 1300 kilometrů přes hory a bažiny, dalších 1800 kilometrů potom ujeli namačkaní na sebe na nákladních autech. Po měsících putování byly propuštěny ženy, děti a také nemocní muži, včetně otce Petra Kociana. Zbylých dvacet mužů v zajetí bylo propuštěno 23. června 1984.

„Já jsem byl s rodiči v Angole od roku 1982, táta tam pracoval a po třech měsících našeho pobytu došlo k tomu, že 12. března 1983 tam protivládní skupina UNITA, která bojovala proti komunistické vládě, vtrhla, zajala nás a rozstřílela tu fabriku, kde táta pracoval,“ vysvětluje Petr Kocian. Jeho otec před tím pracoval v papírnách ve Vraném nad Vltavou, do Angoly odjel jako expert, který měl pomoci obnovit provoz papírny ve městě Alto Catumbela.

Probudila je střelba

Petr Kocian (vpravo) s maminkou a bratrem před návratem do Československa

Petr se na cestu do Afriky velmi těšil. Do Angoly odjel nejprve pouze jeho otec, rodina ho následovala o něco později. Po třech měsících pobytu je ale nad ránem probudila střelba a jejich život se změnil v drama. Z domu vyběhli nalehko, otec měl na nohách dřeváky, Petr jenom cvičky. Tehdy ještě nevěděli, že je čeká 111 dnů na cestě. „Velmi silné momenty byly ty první dny, noční pochody, hlad, pak úmrtí pana Navrátila, to byla strašná věc,“ vzpomíná Petr Kocian. Připomíná tak, že jeden z unesených se už domů nevrátil. Jaroslav Navrátil zemřel během pochodu ve věku 37 let.

Hlad i nemoce

Strastiplnou cestu československých občanů na základnu UNITY zachycuje film, který v roce 1984 natočil režisér Vladimír Kavčiak. Vypovídá o hladu, rodinách schoulených pod jedinou pokrývkou, urputných průjmech, o nekonečných nočních pochodech v horách, ale také o zoufalství rodičů, jejichž děti onemocněly a oni sami neměli dost sil, aby se o ně mohli postarat.

Přivítání unesených Čechoslováků na letišti v Praze

Příběh Petra a dalších unesených rodin se tehdy hluboce vryl do paměti žáků základní školy ve Vraném nad Vltavou. „Petr byl tehdy malý kluk, my jsme byli o maličko starší, ne o moc, a celou tu situaci si pamatuju, jak jsme to s napětím sledovali. Slova UNITA a Alto Catumbela si celých těch 40 let pamatuju,“ říká Jiřina Vrabcová.

Po měsících putování byly propuštěny ženy, děti a také nemocní muži. Otec Petra Kociana byl mezi nimi. Zbylých dvacet mužů v zajetí bylo propuštěno 23. června 1984.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.