Kostelní hodiny v Praskolesích se stále natahují ručně. Existují už 110 let

Praskoleské věžní hodiny jdou přesně i dnes, musí se ale pravidelně seřizovat a natahovat. Zatímco jinde už bývají hodiny řízené elektronicky, tady mají stále kliku. Kostelnice Kateřina Procházková kvůli tomu pravidelně stoupá na kostelní věž. Hodiny vydrží 46 hodin, ale kostelnice je raději natahuje dříve. Chce mít jistotu, že i když se zdrží, hodiny se nezastaví.

„Musím v tom mít systém a musím si to pamatovat, protože když si to nepamatuju, tak se stane, že závaží dojde k podlaze, chod hodin se rozháže a musí se to znovu seštelovat, znovu pustit,“ usmívá se paní Procházková. Jednou na věž musela běžet v jedenáct hodin v noci, protože si uvědomila, že na hodiny ten den zapomněla.

Prosklená skříňka na věži ukrývá hodinový stroj, který odtikává v pravidelném rytmu. Instalován byl 1.10.1914, takže letos slaví 110. narozeniny. Odbíjení hodin u stroje ve věži paradoxně není slyšet, ozve se jen zavrčení a duté bouchnutí. Hodiny totiž neodbíjejí na zvony, jak si většina lidí myslí, ale na velké poklice zvané cimbály, které jsou umístěné ještě výše ve věži. „Tady máme čtvrtky, půlky, tři čtvrtě, tady odbíjí celé hodiny a tohle je pro chod hodin,“ ukazuje paní Procházková, co všechno je nutné natáhnout.

Když se hodinový stroj předchází, musí hodiny na chvilku zastavit. „Kdyby mi šly pozdě, tak mám tady takové vodorovné břevno, na to zatlačím a o minutu mi to poskočí dopředu,“ vysvětluje Kateřina Procházková. Jednou týdně do všech otvorů na osičkách kápne olejíček. Hodiny ale musí kontrolovat téměř každý den, jen když je opravdu hodně nemocná nebo jede na dovolenou, tak se o hodinový stroj stará její bratr.

Proč musela kostelnice kdysi na věž stoupat ve včelařském oblečení? A kolik schodů ji cestou k hodinám čeká? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.