Lékař Jan Nedvěd na své pacienty myslí i při hře na varhany v lánském kostele

Zámecký park Lány vybízí ke krásným procházkám. Stranou hlavních tras návštěvníků stojí nádherně zrekonstruovaný Kostel nejsvětějšího jména Ježíš, který je součástí zámku.

Kostel je přístupný pouze během bohoslužeb, a pokud se do něj v tomto čase vydáte, určitě vás zaujme krásný zvuk varhan. Možná vás ale překvapí, že na tento „královský“ nástroj, jak se varhanám říká, tu hraje zástupce primáře a lékař onkologického oddělení nemocnice v Kladně – MUDr. Jan Nedvěd.

Z houslí k varhanám

Jan Nedvěd vyrůstal v rodině, kde byla hudba samozřejmou součástí denního života a původně se učil hrát na housle. Vždy ale věděl, že se z něj stane lékař. Hudba ale byla jeho velkým koníčkem.

Hru na housle vystudoval na 1. a 2. stupni ZUŠ a věřil, že právě housle budou po celý život tím hlavním nástrojem. Vedle houslí měl ale další vášeň. Už od dětství ministroval v kostele v Novém Strašecí, kde byl také jednoho dne místním farářem překvapivě dotázán, jestli by mohl zastoupit dosluhující starší paní varhanici.

Na varhany se rozhodně rychleji v pozdějším věku naučí klavíristé, kteří prošli alespoň základní klavírní výukou. To rozhodně nebyl případ Jana Nedvěda. Nabídku ale vzal jako výzvu a ve svých 17ti letech se začal soukromě učit hry na varhany u varhaníka, který v té době působil právě v Lánech.

Cesta k ovládnutí hry na varhany byla obtížná

Nejprve se snažil získat cit v prstech na rukách. Poté, co ovládl hru na klávesy, začal postupně i s nožními pedály a postupně získal i pedálovou techniku. Nakonec dostal příležitost i v kostele v Lánech, právě po varhaníkovi, který ho hru na varhany naučil.

Dnes Jan Nedvěd v Lánech žije a každou neděli hraje v několika kostelích. Ten v Lánech má ale své výsadní místo. Místní varhany jsou skvěle zrekonstruované a přímo od varhan má při hře nádherný výhled na jedinečný oltář s lánským jezulátkem.

Hra na varhany ho povznáší a svou roli varhaníka vnímá jako službu Bohu. Cítí, že v tomto ohledu se role varhaníka i profese lékaře zajímavě doplňují i propojují. I práce lékaře je totiž pro něj službou. Na své pacienty někdy myslí i při hře na varhany a také se za ně v kostele modlí. Po několika bohoslužbách, které během neděle odslouží, se někdy cítí již znaven, ale na duši velmi osvěžen a posílen. To ho naopak posiluje při náročné práci v nemocnici, kdy se na onkologickém oddělení denně setkává s vážně nemocnými pacienty.