U Pavla a Hany Senftových najdete ve stodole místo slámy elegantní veterány
Pavel Senft miluje už od dětství veterány a vždy snil o tom, že si alespoň jeden historický vůz pořídí. Dnes jich má několik a sám nebo se svou manželkou Hanou na veteránech i závodí. S oblibou se k vozům také stylově oblékají. Jako člen výboru Posázavského klubu historických vozidel Pavel Senft závody také spoluorganizuje. A právě zítra (v sobotu 3. 6.) opět pojede slavný závod Ondřejovský krpál.
Pokud se v Ondřejově vydáte na nákup potravin, možná se potkáte s usměvavým Pavlem Senftem. Právě v tomto městečku, které proslavila Ondřejovská hvězdárna, totiž už mnoho let vede svůj vlastní obchod s potravinami. Dnes tu spoluorganizuje i známý Ondřejovský krpál, který se letos pojede právě v sobotu 3. června.
Už 20 let ale žije s rodinou v nedaleké Stříbrné Skalici. Stylový starý dům má naštěstí prostornou stodolu, která se stala domovem pro část jeho sbírky veteránů. Svou cestu k veteránům si našel sám. Už jako kluk sice s kamarády obdivoval rychlé vozy Formule 1, ale kdykoliv se podíval do tehdejších automobilových časopisů, zaujali ho vždy spíše veteráni.
Na zadní stránce Světa motorů vycházely fotky historických vozů s malým popisem. Jako kluk si auta vystřihoval a nalepoval na čtvrtky. Pak si kupoval i malá autíčka a snil o tom, že jednou bude mít alespoň jednoho veterána.
Péče o veterány je náročná. Jízda je ale zábava
Dnes má Pavel Senft veteránů několik. Přímo ve stodole našly svůj nový domov vozy Aero 30 kabriolet, anglický řadový šestiválec Morris a litrová Praga Piccolo z roku 1932. Svou zálibu ve starých vozech Pavel Senft sdílí i se svou manželkou Hanou a dokonce spolu jezdí i na závodech. Někdy dokonce jako konkurenti, kdy se paní Hana projíždí se svou oblíbenou Felicií 1960, jindy naopak jezdí společně ve voze Tatra 57 z roku 1933. Oba závodní vozy jsou zaparkované z důvodu velikosti jinde, ale projet je potřeba několikrát za rok všechny.
Nyní je například po zimě nutné všechny veterány vytlačit z garáží, zkontrolovat, vyměnit benzín, naleštit, a připravit vozy na výstavu nebo závody. Pravidelná péče je nutná i během roku. Naštěstí se o větší opravy stará Pavlův kamarád. Pavel Senft ale musí zajištovat alespoň běžnou údržbu. To je časově náročné, ale je to koníček, který stojí za to. I kvůli mnoha zážitkům, které díky veteránům s manželkou Hanou společně prožijí.
Závody nejen o rychlosti
Pavel Senft nejen závodí, ale také spoluorganizuje oblíbený závod - Ondřejovský krpál a jako člen výboru Posázavského klubu historických vozidel spolupořádá i další akce.
Závody veteránů nejsou pouze o rychlosti. Zahrnují také různé dovednostní a vědomostní soutěže a především se na těchto akcích schází lidé, kteří mají stejného koníčka, mají rádi historii i životní styl, který se k vozům pojí. Bývá totiž navíc běžné, že se závodníci oblečou stylově ke svému vozu a někdy se takto oblékají i návštěvníci, kteří radostně mávají na projíždějící. Na závodech je vždy srdečná atmosféra. Lidé se rádi sejdou, popovídají… je to spíše přátelské setkání, které se všichni užijí. Pak je i samotná jízda na závodech nikoliv soutěž, ale spíše skvělá zábava.
Související
-
Včelařství Salamánkovi z Českého Brodu je sympatickou ukázkou rodinné spolupráce
Včelařství Salamánkovi z Českého Brodu je sympatickou ukázkou rodinné spolupráce. Vše začalo jako malý koníček pro odreagování.
-
Pro paní Jaroslavu Matoušovou je práce kastelánky na Sázavském klášteře životním posláním
Jaroslava Matoušová se o Sázavský klášter stará jako kastelánka už 18 let. Sázavský klášter je pro ni místem, které má ráda a kde pochopila poselství jeho zakladatele.
-
Klára a Pavel Šinkovi do Klučova vrátili tradici vinařství
Klára a Pavel Šinkovi se přistěhovali do Klučova u Českého Brodu z jižní Moravy. Společně tady založili rodinné Vinařství Klučov.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.