Modelář Miroslav Kašpar věnoval ve své firmě část skladu provozním kolejištím

Miroslav Kašpar má železnici od malička v krvi. Dědeček byl železničář a malý Miroslav si už v dětství hrál s vláčky. Dnes ve své firmě zajištuje servis plynových kotlů s veškerými doplňkovými službami – montáže, prodej, revize…, až po instalaci plynového topení a instalatérské práce. Práce v servisu plynových kotlů jsou velmi náročnou profesí především na podzim a v zimě. Zatímco v létě se většina lidí s podobnou profesí snaží dopřát si větší odpočinek a skutečnou dovolenou, pro pana Kašpara se naopak jedná o období, které maximálně věnuje svému koníčku.

Na své dětské sny ale nezapomněl

Členem Spolku železničních modelářů v Pečkách u Kolína je doslova pro radost a účastní se všech klubových výstav. Jak jedním dechem dodává, věnovat se stavbě provozních modelových kolejišť může jenom díky své mimořádně tolerantní manželce, která chápe, že realizace dětského snu je pro Miroslava důležitější než například polehávání v létě u vody. Kolejiště mají v létě přednost. Ostatně vláčky byly pro Miroslava Kašpara nejdůležitější hračkou už od dětství. Jako dítě měl doma modely měřítka TT. V proběhu života si vyzkoušel i různé další velikostní třídy, ale nakonec se vrátil k typům, se kterými si hrál jako kluk.

Miroslav Kašpar u svého železničního modelu|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Sklad pro plynové kotle vs. místo pro realizaci dětských snů

Jakkoliv je rodina tolerantní, ubrat v domácnosti místo pro život kvůli modelům rozhodně nechce. Kolejištím naopak věnoval část prostoru ve své firmě hned vedle kanceláře. V jeho skladu se musí „dohodnout“ plynové kotle s kolejištěm a s vláčky. Momentálně má jedno kolejiště rozpracované a postupně ho dokončuje. Jak vysvětluje, modely závisí na vkusu i oblibě modeláře. Je jakýmsi otiskem jeho vizí i vláčků a lokomotiv, které má v oblibě.

Miroslav Kašpar nás spolehlivě vrátí v čase do dob elegantních parních lokomotiv

Hotové modely si nakupuje podle toho, jak chce kolejiště uspořádat, a vše si sám sestavuje. Proces není jednoduchý. Nejprve si musí návrh namalovat a rozhodnout, jak bude model kolejiště vypadat. Pak přijde na řadu samotná realizace. Nejdříve se udělá rám, položí se koleje a upraví se vše tak, aby se jednotlivé modely vlaků, nádraží i okolí vešly na daný základ. Jeho kolejiště vypadají jako skutečné. Zavedou nás do hor a do tunelů a před našimi zraky se znovu oživí poválečná doba se starými osobními vlaky a parními lokomotivami. Jak totiž tvrdí, „pára“ je nejkrásnější lokomotiva, kterou kdy člověk postavil.