Opich a rozsoch: levné a jednoduché řešení, jak ochránit neoplocený sad proti okusu zvěří
Zvykli jsme si na poměrně náročná opatření. Používáme pletiva a ochranné plastové návleky na stromy. Anebo repelenty. Ty zvířata odpuzují a ke stromkům se prý ani nepřiblíží. Přitom existují i jednoduchá řešení. Lesníci a pěstitelé ovocných stromků bez oplocení dříve využívali například opich nebo rozsoch, říká Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Opich se říkalo nebo stále ještě říká takovému opatření, kdy se okolo stromku napíchá šest až osm opadaných větví ze smrků, zhruba 1-1,5 metru dlouhých, které se upevní drátem. Brání okusu i otloukání kmínků při vytloukání mlíčí u srnčího.
Podobně vypadá takzvaný rozsoch. Pro jeho vytvoření použijeme jeden stromeček (klidně vánoční od popelnice, až se tam objeví). Zapíchneme ho těsně vedle kmínku stromku, který má ochránit. Buď tak, jak rostl, nebo i obráceně, silnou částí do koruny chráněného stromku. Ty dva pak k sobě přitáhneme drátem nebo provázkem či pružným vázacím materiálem.
Z větví lze vytvořit i zábaly (ovazy). To se vlastně kmeny vysokých tvarů a základy koruny zabalí těsně. Větve musí být pružné, s mízou (obyčejně i jehličím) aby omotání okolo kmínku snesly. Opět chrání před okusem, ale i před otloukáním.
Využít můžeme i ořezané větve z ovocných stromů v sadu. Na podzim z krajních řad ořežeme větve, které stejně máme v plánu v březnu nebo dubnu odstranit. Když je necháme ležet na zemi, zvěř raději, než aby zvedala hlavu, okouše větve ležící.
Viděl jsem v nedokonale oploceném sadu totální škody od daňků. Určitě by některá z těchto variant pomohla stromkům proti poškození.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
