Pro Renátu Modrákovou je práce se středověkými rukopisy celoživotní vášní

Renáta Modráková měla knihy ráda od dětství. Ze školy si dokonce jednou přinesla poznámku: „místo, aby si hrála s dětmi, sedí v lavici a čte si“. Dnes tato specialistka na středověké rukopisy žije v obci Nehvizdy, odkud také pochází.

Jeden z cenných svatojiřských rukopisů 13. století|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Přestože na filozofické fakultě v Praze vystudovala dvoj obor historie se specializací na středověké české dějiny, pomocné vědy historické a archivnictví se specializací na paleografii a kodikologii, dějiny písma a dějiny knihy, vyzkoušela si řadu povolání, včetně průvodkyně na středověkých hradech a práci archivářky v soukromém sektoru.

V jednom „osvíceném stavu“ dospěla k názoru, že chce od života něco jiného. Fakt, že se jednoho dne roku 2005 se svou širokou specializací ocitla v Národní knihovně, byl, jak říká, čirá náhoda. Ostatně její vzdělání i odbornost je doslova dech beroucí - ovládá středověkou a klasickou latinu a němčinu, staročeštinu a celý obor dějin písma. Dnes je schopná přečíst z latinského kulturního okruhu cokoliv.

Zdroj informací, který je potřeba zachovat i odkrýt

V roce 2005 se uvolnilo místo v oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky. Ani tady ale cesta k badatelské práci se středověkými rukopisy nebyla přímá.

Dnes jako specialistka na středověké rukopisy využívá veškeré dosavadní pracovní zkušenosti. Svou práci má opravdu ráda a rukopisy jsou pro ní vášní i životní inspirací zároveň. Její letité vědecké téma je knižní kultura a středověké dějiny svatojiřského kláštera na Pražském hradě.

Při práci je v každodenním kontaktu s naší nejstarší historií i národním kulturním bohatstvím. Dodnes má k rukopisům mimořádný respekt, cítí velkou zodpovědnost a má obavy, aby při práci něco nechtěně nepoškodila. Po mnoha letech práce má ale dnes k rukopisům i veškerým originálům spíše opatrovatelský vztah. Chce je zachovat pro budoucí generace. A zároveň je zprostředkovat současné společnosti. Mají nám toho ještě mnoho co říci.

Práce doslova v rukavičkách

Pro nií osobně je práce s rukopisy posilou. Přečkaly neuvěřitelné turbulence minulosti a to jí dává obrovskou naději. Navíc se denním kontaktem s rukopisy svatojiřského kláštera dostává opravdu do úzkého kontaktu s velkými osobnostmi naší historie a ženský klášterní svět středověku zdokumentovaný v dávných rukopisech je velkou inspirací i poznáním.

Rukopisy v sobě obsahují množství detailů ze života dávno zapomenutých osobností a jsou cenným dokladem naší historie. Vzácných rukopisů se ráda dotýká, ale samozřejmě často používá ochranné rukavice a při studiu knih běžně používá speciální podstavec i záložku, která zamezí častému dotyku.

Práce s rukopisy jí naučila pokory a trpělivosti. Dlouhé hodiny strávené čtením jsou náročné pro zrak. A tak se dnes po mnohaleté praxi kromě badatelské činnosti věnuje také webové stránce i sociálním sítím oddělení, má na starosti stáže i odborné exkurze. Své zkušenosti také zúročila v několika publikacích. Tou poslední z roku 2022 je unikátní kniha Knižní kultura kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.