Setí cínií není dobré uspěchat, jsou choulostivé, chlad jim může změnit barvu

Cínie (ostálky), ty pestrobarevné krasavice, jsou na nízké teploty háklivé. V době, kdy už na záhoně rostou karafiátky, hledíky a další chlad tolerující letničky, je hlídáme a chráníme. Ven je vysazujeme až tehdy, když se noční teploty trvale pohybují minimálně nad 12°C, ale raději nad 15 °C. Ve vyhřáté zemině na záhonech cínie počáteční skluz doženou. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:

Když si vysejeme afrikány nebo salvie koncem února, v březnu, už touto dobou pokvetou nebo budou mít poupata. Potíž je s tím, že je musíme držet doma v teplotách mírně nad 15 °C, na dostatečném světle. Přechodné zachlazení (12 °C) je zas tak moc nepoškodí, čím jsou vyspělejší, tím se s ním vyrovnávají lépe.

Zinnia haageana a Zinnia elegans

Stejně můžeme rozpěstovat i cínie (ostálky). Ale ty se s chladem vyrovnávají mnohem hůře. Žloutnou, vytahují se, nerostou, těžko se pak sluníčkem a teplem resuscitují a vracejí k bujnému růstu. A tak cínie vyséváme raděj až teď (ve druhé polovině dubna), kdy je doma tepleji i když se už moc netopí.

Nažky cínií na den namočíme do teplé vody (cca 20 °C). Poté je vysejeme řídce do výsevního substrátu, asi 1 cm hluboko. Když vyraší a začnou tvořit prví pravý lístek, přepíchneme je. Do malých kelímků, do sadbovačů. Když za pár dnů prokoření, dáme je do větších.

Cínie držíme na světle, v teplotách nad 15 °C, s tím, že u nich nemůžeme tuto teplotu snižovat. Ve dnech s teplotou vzduchu nižší nesmíme ani větrat. Kdyby substrát vychladl, zpomalil by se růst kořenů, rostlina by dostala jinou barvu, bledla by, zažloutávala, zastavila by růst.

Další zajímavosti, týkající se výsevu cínií, si poslechněte v reportáži.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.