Švec Ben Hrubeš vám ušije dámské lodičky i čertovské kopyto. Šití bot bere jako jedno velké dobrodružství
Ben Hrubeš vystudoval vysokoškolský obor biomechanika a endoprotetika. Nudné místo u počítače ale záhy vyměnil za kreativní život na verpánku. Už přes dvacet let šije kvalitní boty a jeho ševcovské kurzy bývají hned obsazené.
Útulná ševcovna na pražské Hanspaulce je plná historických strojů. Každý den se Ben Hrubeš vydává na dobrodružnou cestu a snaží se, aby si jeho zákazník odnesl přesně takové boty, jako si přál. „Jsem takový průkopník,“ usmívá se Ben Hrubeš. „Zrovna tenhle týden jsem ušil brusle.“ Na přání klidně ušije svatební střevíčky, boty na bicykl nebo čertovské kopyto.
Začátky jeho ševcovské kariéry před téměř třiceti lety nebyly jednoduché. „Když já jsem začínal, tak ševci vymřeli. Teď se dá říci, že je taková obroda a hodně lidí se o to začalo zajímat,“ vysvětluje Ben Hrubeš, který začínal pokusem a omylem. Jedny z prvních bot, které ušil, byly škorně určené ke gotickému kostýmu. K jejich výrobě použil linoleum a manšestrové kalhoty. „Byly to pokusy, které se za boty prohlásit ani nedají, protože jsem o tom vůbec nic nevěděl.“
Dnes Ben Hrubeš šije boty, které mají svůj nezaměnitelný charakter. S velkým zaujetím pro každý pár vybírá materiál podle přání zákazníka. A v čem jsou ručně šité boty na míru jiné? „Dá se na ně spolehnout,“ říká švec. Jsou těžší, pevnější a vydrží déle, než běžná konfekce. Mohou být ze začátku i trochu nepohodlné, kožená bota se totiž musí vyšlápnout.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
