Švec Ben Hrubeš vám ušije dámské lodičky i čertovské kopyto. Šití bot bere jako jedno velké dobrodružství
Ben Hrubeš vystudoval vysokoškolský obor biomechanika a endoprotetika. Nudné místo u počítače ale záhy vyměnil za kreativní život na verpánku. Už přes dvacet let šije kvalitní boty a jeho ševcovské kurzy bývají hned obsazené.
Útulná ševcovna na pražské Hanspaulce je plná historických strojů. Každý den se Ben Hrubeš vydává na dobrodružnou cestu a snaží se, aby si jeho zákazník odnesl přesně takové boty, jako si přál. „Jsem takový průkopník,“ usmívá se Ben Hrubeš. „Zrovna tenhle týden jsem ušil brusle.“ Na přání klidně ušije svatební střevíčky, boty na bicykl nebo čertovské kopyto.
Začátky jeho ševcovské kariéry před téměř třiceti lety nebyly jednoduché. „Když já jsem začínal, tak ševci vymřeli. Teď se dá říci, že je taková obroda a hodně lidí se o to začalo zajímat,“ vysvětluje Ben Hrubeš, který začínal pokusem a omylem. Jedny z prvních bot, které ušil, byly škorně určené ke gotickému kostýmu. K jejich výrobě použil linoleum a manšestrové kalhoty. „Byly to pokusy, které se za boty prohlásit ani nedají, protože jsem o tom vůbec nic nevěděl.“
Dnes Ben Hrubeš šije boty, které mají svůj nezaměnitelný charakter. S velkým zaujetím pro každý pár vybírá materiál podle přání zákazníka. A v čem jsou ručně šité boty na míru jiné? „Dá se na ně spolehnout,“ říká švec. Jsou těžší, pevnější a vydrží déle, než běžná konfekce. Mohou být ze začátku i trochu nepohodlné, kožená bota se totiž musí vyšlápnout.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
