Tkalcovna U Moruše se bojí molů. Lákají je vlněné ponožky a nepohrdnou ani šálou

Vysokoškolský pedagog Matyáš Orsák si vybudováním tkalcovny splnil dětský sen. Už jako malý kluk sledoval maminku při pletení a háčkování. V devatenácti letech se mu do ruky poprvé dostalo ruční vřeteno a začal objevovat techniku výroby příze. Později ho zaujala kniha manželů Malinových Vzpomínky na minulost, která je věnována experimentální archeologii. Tato kniha mu ukázala směr, kudy se ubírat. Vyzkoušel si síťování, drhání, předení, tkaní i pletení ponožek na historickém pletařském stroji.

V tkalcovně U Moruše si mohou lidé předení na ručním vřetenu i tkaní látek|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

V jeho tkalcovské dílně najdete kompletní vybavení pro zpracování vlny a lnu, od výchozí suroviny až po finální výrobky. „Máme tady česačku na vlnu, vřetena, kolovraty a tkalcovské stavy,“ vypočítává Matyáš Orsák stroje a nástroje, kterými zaplnil velkou místnost. Některé kvůli nedostatku místa uložil v rozloženém stavu i na půdě. Profesi vysokoškolského pedagoga se zaměřením na chemii využívá při pokusech s barvením přírodních vláken syntetickými i přírodními barvivy.

Matyáš Orsák chová bource morušového, aby mohl vyrábět hedvábná vlákna|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

Mezi prvními výrobky Matyáše Orsáka byla vesta z ovčí vlny. Její výroba od napředení vlny až po závěrečné sešití dílů mu trvala dva roky. Časem ale získal takové znalosti a dovednosti, že se podílí na výrobě uměleckých kopií středověkých knih a pergamenových listin a ručně vyráběl i látku pro divadelní kostým. Tkaní a předení ukazuje na jarmarcích a historických trzích. Pokud vás baví ruční práce nebo si chcete vyrobit látku podle vlastních představ, můžete se přihlásit na některý z kurzů, které pořádá ve své tkalcovně.

Proč se tkalcovna jmenuje U Moruše? A co se používá k barvení příze? Poslechněte si v reportáži redaktorky Báry Kvapilové.