Život praotce Židů Abraháma
Při včerejším předčítání z Tóry v synagoze byla na pořadu část První knihy Mojžíšovy zahrnující text od 1. verše 12. kapitoly do 27. verše 17. kapitoly. Komentář k tomuto oddílu, který si nyní poslechnete, je výtahem z díla Ješajahu Leibowitze, jednoho z nejoriginálnějších moderních vykladačů židovského Písma.
Rámec líčení života praotce Židů Abraháma vymezují v Tóře dva totožné obraty, které se jako oblouk pnou nad 250 vloženými verši. "Lech lecha," znějí ta slova hebrejsky. "Jdi sobě." V prvním případě "z domu svého otce", ve druhém "do země Morija... na jednu horu, o níž ti povím". Naplněním první Boží výzvy bylo dosažení Zaslíbené země. Smyslem druhé obětování Izáka.
Abrahám prošel cestou od jedné Boží výzvy k druhé a tato cesta byla cestou víry. Za pozornost však stojí ještě dva verše vložené mezi obě výzvy, které této cestě dodávají význam. V prvním verši v 15. kapitole První knihy Mojžíšovy se o Abrahámovi praví: "Uvěřil v Hospodina." Ve druhém o sedm kapitol dále Bůh pravil: "Nyní jsem poznal, že jsi bohabojný."
Zamysleme se na okamžik. Již na počátku pouti text Abrahámovi přesvědčivými slovy dosvědčuje přízeň: "Uvěřil v Hospodina." Co ale potom znamená, co čteme dále: "Po těchto událostech Bůh zkoušel Abrahama"? Proč ho Bůh podrobil zkoušce, když samo Písmo osvědčuje Abrahámovu schopnost víry?
Odpověď je důležitá pro pochopení dvou druhů bázně před Bohem. V prvním případě je obsah víry, o niž tu jde, dán Božími slovy: "Neboj se, Abraháme! Já jsem tvým štítem. (Tvá) odměna bude velmi hojná - a Abrahám uvěřil v Boha." V co však praotec Židů a všech věřících ve skutečnosti uvěřil? V Boží ochranu a odměnu, jež mu byly přislíbeny. Je ale toto víra v Boha? Proto později přichází zkouška. Abrahám v ní obstál, a text tak teprve nyní praví: "Nyní jsem poznal, že jsi bohabojný."
První Tórou popsaná bázeň před Bohem vyplývá z naděje či obavy, jež člověk může zakoušet vůči Božím činům týkajícím se jeho samého. Druhá bázeň naproti tomu není než bázní z Boží vznešenosti. V tomto druhém případě člověk pociťuje úctu k Bohu jen proto, že Bůh je Bůh, a nikoliv proto, že Stvořiteli přisuzuje něco ve vztahu k člověku. Pochopit tento rozdíl bylo smyslem Abrahámova života, jak to vyplývá ze dvou Božích výzev "jdi sobě", kterých uposlechl. Na počátku byl Abrahám člověkem, který uvěřil v Boha, protože mu přislíbil zemi a velkolepou budoucnost pro jeho potomstvo. Nakonec však sedlá svého osla, bere syna, oheň a obětní nůž a odebírá se vyplnit Boží příkaz, jenž předpokládá zrušení všech Božích příslibů. Tato absolutní Abrahámova víra se dočkala odměny. Izák nebyl obětován, jeho položení na oltář posloužilo jen jako měřítko úplnosti a dokonalosti Abrahámovy víry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
