Buk lesní, solitér do velké zahrady nebo součást živých plotů
Buky se řadí mezi stromy, které snášejí přísný řez a dají se tvarovat
Živé ploty, to jsou přirozené přírodní bariéry k zajištění soukromí. Na buku navíc díky husté struktuře větví zůstávají suché listy i v zimě. Buk lesní je dostupný v mnoha kultivarech, zajímavé jsou například červenolisté buky. I ty můžete vyzkoušet do živého plotu. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Buky se řadí mezi stromy, které snášejí přísný řez, dají se tvarovat. A tak se můžeme rozhodnout: pokud buk necháme růst, jako dominanta zahrady poskytne stín mnoha generacím. Když z něj vytvoříme živý plot, bude to také plot dlouhověký, na stovky let.
Jednotlivé rostliny do živého plotu sázíme 60 až 100 cm od sebe, řežeme je tak, aby větvily, tvořily keř. Po vytvoření konečného tvaru a výšky (záleží na nás, zda to bude metr nebo třeba 4 metry) můžeme plot stříhat nůžkami na živý plot, jako jiné z listnatých dřevin, třeba z jilmů či habrů.
Když na střih náhodou zapomeneme a plot přerůstá, řídne, prostřihneme ho a on zase zahoustne. Pokud nehnojíme průběžně, tak ho alespoň půl roku před větším zásahem pohnojíme hnojivem v zálivce. Lépe pak obrůstá, než když je v ‚hladové‘ zemi. Musíme si uvědomit, že každý rok řezem odstraňujeme tu část stromků, ve které je nejvíce živin, ty nejmladší části. Proto bychom na přísun živin pro buky v živém plotě neměli zapomínat.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
