Buk lesní, solitér do velké zahrady nebo součást živých plotů
Buky se řadí mezi stromy, které snášejí přísný řez a dají se tvarovat
Živé ploty, to jsou přirozené přírodní bariéry k zajištění soukromí. Na buku navíc díky husté struktuře větví zůstávají suché listy i v zimě. Buk lesní je dostupný v mnoha kultivarech, zajímavé jsou například červenolisté buky. I ty můžete vyzkoušet do živého plotu. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Buky se řadí mezi stromy, které snášejí přísný řez, dají se tvarovat. A tak se můžeme rozhodnout: pokud buk necháme růst, jako dominanta zahrady poskytne stín mnoha generacím. Když z něj vytvoříme živý plot, bude to také plot dlouhověký, na stovky let.
Jednotlivé rostliny do živého plotu sázíme 60 až 100 cm od sebe, řežeme je tak, aby větvily, tvořily keř. Po vytvoření konečného tvaru a výšky (záleží na nás, zda to bude metr nebo třeba 4 metry) můžeme plot stříhat nůžkami na živý plot, jako jiné z listnatých dřevin, třeba z jilmů či habrů.
Když na střih náhodou zapomeneme a plot přerůstá, řídne, prostřihneme ho a on zase zahoustne. Pokud nehnojíme průběžně, tak ho alespoň půl roku před větším zásahem pohnojíme hnojivem v zálivce. Lépe pak obrůstá, než když je v ‚hladové‘ zemi. Musíme si uvědomit, že každý rok řezem odstraňujeme tu část stromků, ve které je nejvíce živin, ty nejmladší části. Proto bychom na přísun živin pro buky v živém plotě neměli zapomínat.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
