Martin Spěváček pěstuje stromky s příběhem. V kouřimském skanzenu z nich jednou bude prohlídková trasa

Louka mezi lidovými chalupami je plná drobných stromků. „Jsou to lokální odrůdy, které budou v pozdější době vysazeny k chalupám, které jsou zde plánované,“ vysvětluje Martin Spěváček. Práce muzejního zahradníka je běh na dlouhou trať. Na výsledek se čeká i několik let. „Pan Spěváček je velkým nadšencem pro pěstování různých starých odrůd, především ovocných dřevin, ale i různých polních plodin, a ten zápal, který do toho vkládá, je naprosto nenahraditelný a nezastupitelný. Takže jsme rádi, že ho tady máme,“ říká ředitel Muzea lidových staveb v Kouřimi Vladimír Rišlink.

Každý stromek ve skanzenu má svůj příběh. Martin Spěváček s láskou pečuje o Boženu Němcovou, Mazánkův zázrak, Vantochovu višeň, Tatarův hruškojeřáb i další odrůdy jabloní, hrušní a meruněk, které lze vystopovat až do doby národního obrození. Muzejní zahradník tak trochu připomíná chodící ovocnářskou encyklopedii. Zná nejen okolnosti vzniku jednotlivých odrůd, ale také osudy jejich pěstitelů.

Martin Spěváček se raduje z každého pěstitelského úspěchu|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

Po celý rok se prakticky nezastaví. Na jaře seje byliny a hospodářské plodiny. Potom připravuje dřevěné tyče, po kterých se bude šplhat chmel. Kromě toho musí pokosit louky a obilí, obstarat hospodářská zvířata a postarat se o včely. V létě suší zajímavé rostliny jako je například světlice barvířská, která našim předkům sloužila k barvení plátna. Když se ve skanzenu konají národopisné pořady, vezme na sebe kostým a ukazuje návštěvníkům, jak se žilo před sto lety. Práce muzejního zahradníka není jen zaměstnání, ale je to koníček na celý život.

Jak se z bagristy stal ovocnář? Co se mu na práci líbí? A jak chutnají plody z Tatarova hruškojeřábu? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.