Panenky Mileny Uhrové mají výrazy jako živé bytosti
Paní Milena Uhrová celý život pracovala jako zubní technik. Práce pro ní byla koníčkem. Vyžaduje totiž tvůrčí talent a manuální šikovnost. Svůj dávný sen si ale splnila až odchodem do důchodu. Začala vyrábět panenky a jako členka Českého panenkového klubu úspěšně vystavovala na klubových výstavách v Kyjevě, Moskvě, Gruzii a Praze.
Paní Milena Uhrová už od dětství toužila tvořit. Snila o tom, že jednou bude vyrábět keramiku, panenky a medvídky. Ty má ostatně ráda dodnes. Vybrala si ke studiu alespoň obor zubní technik, kde byla manuální šikovnost nutností. Vystudovala střední zdravotnickou školu, kde jsou pro přijetí povinné talentové zkoušky z kreslení a modelování. V zubní laboratoři pak prožila téměř 30 let.
Odchodem do důchodu se jí ale otevřel prostor začít tvořit podle vlastní fantazie. I když je velmi zručná, bylo nutné se výrobu panenek naučit. Absolvovala nejprve panenkové kurzy u známých lektorů, jako jsou Bohdana Klátilová (ČR), Annadan Pinchuk (Ukrajina), Patti Medaris Cullea (USA), Marina Doroguš (Rusko), Marla Marlaine Verhelst a Ankie Dasne (Holandsko), Viola Bajanikova (Slovensko), Egawa Isamu (Japonsko)...aj. Různé techniky i vlastní fantazie pak byly vstupenkou do jejího vlastního ráje panenek, kdy každá panenka má jiný výraz a vypadá jako živá bytost. Ostatně Milena Uhrová celý život dělala lidem zuby a k zubům jak říká, patří lidská tvář.
Výroba panenek je precizní, jemná a zdlouhavá práce
Paní Uhrová nejprve vyráběla panenky hadrové, s osvojením nových technik pak následovaly panenky modelované a vybrušované, které mají pevné tělíčko, vlasy a kostru z drátů. A především dokonale vystižený výraz. Panenky pak vypadají jako živé bytosti.
Ovšem právě modelování hlavičky panenky je nejnáročnější a celý proces je zdlouhavý. Z alobalu se nejprve vytvoří pevná koule, která je základem hlavičky. Na ní se nanáší a zároveň tvaruje samotvrdnoucí hmota, modelují se oči, nos a ústa. Po zatuhnutí se pak opět hlavička vybrušuje a proces se opakuje tak dlouho, až je hlavička hladká a vystihuje požadovaný výraz. Na závěr se pak hlavička vybarví. Paní Uhrová panenkám šije i šatičky a jak sama s nadsázkou říká, to je ta nejtěžší práce. Šaty totiž občas musí přešívat. Panenkám musí skutečně slušet a potrpí si na kvalitní „garderobu“.
Panenky paní Uhrové jsou výstavní kousky
V obrovské sbírce panenek paní Uhrové najdete kromě množství princezen a královen také Červenou Karkulku s babičkou a vlkem, množství medvídků a loutek. Nejvíce je ale paní Uhrová pyšná na dvojici hadrových panenek, které se rozhodně krásou nepyšní. Babička Blaženka nemá zuby, v ruce si ale drží zubní protézu. Tu paní Uhrová vyrobila přesně tak, jako by jí vyráběla pro své pacienty. Vedle ní stojí manžel babičky Boženky – Čenda. Je vyobrazen jako typický lázeňský švihák s cigaretou. Vousy, které jsou typickou ukázkou „strniště“, mu paní Uhrová vyrobila ze štětin od smetáku.
Humorná dvojice staršího manželského páru na všech zahraničních výstavách vždy sklízela velký úspěch. Lidé jsou zvyklí pouze na krásné panenky, přitom tyto postavičky mohou s trochou fantazie dokonale i humorně vystihnout lidské charaktery. Pro inspiraci ale paní Uhrová nemusí chodit daleko. Ráda totiž sbírá i starožitné panenky a spolu s nimi i historické kočárky. Najdete tu nejoblíbeněji panenky doby poválečné a samozřejmě velké množství medvídků.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.






