Tuřín a pastinák, zelenina našich babiček, se hlásí o místo na zahradě i v kuchyni

Největší audioportál na českém internetu

Tuřín Dalibor | Foto: Jolana Nováková, Český rozhlas

Na povrchu nazelenalé, do fialova nebo do žluta, uvnitř bílé až nažloutlé. Takové jsou bulvy tuřínu, kterému se říkávalo kolník, kvak nebo dumlík. Chutná jako nevýrazná kedlubna. A pastinák? Tváří se jako petržel a chutná podobně jako mrkev. Sladce. Oba dva druhy kořenové zeleniny se v minulosti často objevovaly na jídelníčku našich předků. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:

Pastinák se seje na jaře a sklízí na podzim. Dřív, když bývalo počasí v létě o dost chladnější, než je dnes, pěstoval se pastinák nejen pro kořen, ale i pro nať. Tam, kde se nedařilo celeru, doporučovalo se pěstování pastináku. Teď je to podobné, s tím rozdílem, že ho lze doporučit tam, kde se nedaří petrželi.

Pozor, abyste se v obchodě nepřehmátli! Petržel a pastinák jsou si hodně podobné. Jak je rozeznat? Petržel má nať přes celý vršek vystouplého kořene, pokud nať seřízneme, spatříme po obvodu nafialovělý kroužek. Pastináková nať naopak vyrůstá jakoby přímo z lehce prohloubeného středu kořenového vršku, ten zůstane po seříznutí světlý.

Cudný a veselý pastinák

Pastinák je v podstatě sladká petržel. Narůstá však do mnohem většího objemu, je výnosnější. Jeho pěstování má snad jediné úskalí. Okopávejte ho, sklízejte listy, jednoťte, když nesvítí sluníčko. A oblečte se tak, aby se listy nedotýkaly vašeho těla, rukou, obličeje. Dotyk pastináku společně s osluněním daného místa může vyvolat alergii, od zarudnutí pokožky až k tvorbě puchýřků. Takže do pastináku nejlépe v teplákové soupravě. Při dobývání zeleniny na podzim a jejím uskladňování už žádné nebezpečí nehrozí. Pastinák je dobré skladovat ve vlhkém písku. Volně uložený po Novém roce začíná vadnout, ‚gumovatět‘.

O tuřínu se píše v historických příbězích z dob Přemyslovců, je o něm zmínka v seriálu Černá zmije (s Rowanem Atkinsonem). Jeho pěstování je ‚živé‘ zejména na západ od našich hranic. Dal jsem ho před nedávnem známému, ale neochutnal ho. Jak ten tuřín vyndával z auta, zahlédla ho sousedka a hned si o něj řekla. Vzala si totiž Velšana a přestěhovali se do České republiky. A tuřín, to je prý zelenina, která jejímu muži u nás chybí. Doma ve Walesu používali tuřín jako nejčastější přílohu.

Tuřín Milevský

Tuřín lze použít jako čerstvou kedlubnu, lze konzumovat i listy (existují vícelisté formy tuřínu). Sklízet ho můžete až na podzim, uskladnit a zpracovávat jako brambory, cuketu, zelí nebo už zmíněné kedlubny. Pro letní sklizeň se tuřín seje někdy v březnu, dubnu, na uskladnění se může vysazovat jako druhá kultura, po raných bramborách, jahodách, rané zelenině: salátu, kedlubnách, špenátu, ředkvičkách. Ve sklepě vydrží prakticky až do nové sklizně. Pokud ho dřív nespotřebujete, což se stává.“

Související