Zoře Jehličkové tleskali diváci v Římě, Miláně i v Berlíně. Teď lásku k hudbě předává dalším generacím
Operní pěvkyně Zora Jehličková zpívala v mnoha jazycích. Diváci jí tleskali v milánské La Scale, v drážďanské Semperoper i v berlínských operních domech. Teď lásku ke zpěvu předává dalším generacím. Potkat ji můžete v Hradištku-Brunšově, kde nakonec zakotvila.
Zora Jehličková vyrůstala v hudební rodině. Její maminka pěvkyně Eva Hlobilová zpívala v Národním divadle a tatínek byl vášnivý amatérský zpěvák. S maminkou se dokonce setkaly i na jednom jevišti. „Dělaly jsme třeba v Janáčkově Její pastorkyni. Ona dělala stařenku a já jsem tehdy začínala a dělala jsem Karolku,“ vzpomíná Zora Jehličková.
Zora Jehličková už za dob studií začala zpívat v Hudebním divadle v Karlíně. Už tehdy dostávala velké role a v roce 1973 byla na základě konkurzu přijata do Národního divadla, kde v roce 1974 sklidila potlesk za Vojnu a mír. „Já jsem debutovala s rolí Natašky Rostovové v Prokofjevově opeře Vojna a mír a byla jsem tam hozena úplně do vody – jenom krátkou orchestrální zkoušku a hned na jevišti v kostýmech. To bylo hodně náročné,“ usmívá se Zora Jehličková.
Pěvkyně za svůj život ztvárnila asi 50 rolí. Ráda zpívala téměř všechny, jen z některých prý měla „nervy“. K srdci jí přirostla Dvořákova Rusalka nebo Desdemona z Verdiho Otella. Postavu Mimi v Pucciniho Bohémě zpívala ve třech jazycích.
Některé role dokázala nastudovat za pár týdnů. „Oni mne trošku zneužívali, protože jsem měla fotografickou paměť, takže jsem ten klavírní výtah, ze kterého jsem se učila, viděla před sebou,“ vzpomíná Zora Jehličková. Aby se role usadila, je ale zapotřebí mnohem víc času. „Vlastně celý život na té roli pracujete. Aby se usadila, tak bych to viděla půl roku nebo i rok.“
Zora Jehličková se hodně věnuje mladým pěvcům. Zkoušela třeba s dětmi ve štěchovickém kostele. Vyučuje zpěv v Praze a téměř 15 let je její žačkou i pěvkyně Národního divadla Kristina Kubová.
Proč si mladá pěvkyně paní profesorky Jehličkové váží? A mohla by být Zora Jehličková bez zpěvu? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.
Související
-
Knihovnice Lucie Hašková sbírá střípky minulosti. V Hradištku vybudovala jedinečnou knihovnu
Knihovna v Hradištku se dostala do finále soutěže Knihovna roku 2020. Knihovnici Lucii Haškové se podařilo úroveň místní knihovny neuvěřitelně pozvednout.
-
Dobroty s příběhem míří z Davle až na Šumavu. Malá dílna běží navzdory zavřeným kavárnám
Sociální podnik Dobroty s příběhem sídlí v Davli. Už mnoho let tam pracují lidé s mentálním postižením, kteří v malé dílně vyrábějí nakládané sýry a utopence.
-
Ludmila Osičková učí rukavičkáře v Irsku či v Německu. Doufá, že toto řemeslo u nás nezanikne
Doby, kdy rukavičkáři v Dobříši vyráběli miliony kusů rukavic ročně, jsou pryč a hrozí, že rukavičkářství zde zanikne. Ludmila Osičková se rozhodla tuto tradici udržet.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
