Zoře Jehličkové tleskali diváci v Římě, Miláně i v Berlíně. Teď žije v Hradištku nedaleko Štěchovické přehrady

Zora Jehličková vyrůstala v hudební rodině. Její maminka pěvkyně Eva Hlobilová zpívala v Národním divadle a tatínek byl vášnivý amatérský zpěvák. S maminkou se dokonce setkaly i na jednom jevišti. „Dělaly jsme třeba v Janáčkově Její pastorkyni. Ona dělala stařenku a já jsem tehdy začínala a dělala jsem Karolku,“ vzpomíná Zora Jehličková.

Zora Jehličková už za dob studií začala zpívat v Hudebním divadle v Karlíně. Už tehdy dostávala velké role a v roce 1973 byla na základě konkurzu přijata do Národního divadla, kde v roce 1974 sklidila potlesk za Vojnu a mír. „Já jsem debutovala s rolí Natašky Rostovové v Prokofjevově opeře Vojna a mír a byla jsem tam hozena úplně do vody – jenom krátkou orchestrální zkoušku a hned na jevišti v kostýmech. To bylo hodně náročné,“ usmívá se Zora Jehličková.

Operní pěvkyně Zora Jehličková během bohaté divadelní kariéry vytvořila pět desítek rolí|foto:Archiv Zory Jehličkové

Pěvkyně za svůj život ztvárnila asi 50 rolí. Ráda zpívala téměř všechny, jen z některých prý měla „nervy“. K srdci jí přirostla Dvořákova Rusalka nebo Desdemona z Verdiho Otella. Postavu Mimi v Pucciniho Bohémě zpívala ve třech jazycích.

Některé role dokázala nastudovat za pár týdnů. „Oni mne trošku zneužívali, protože jsem měla fotografickou paměť, takže jsem ten klavírní výtah, ze kterého jsem se učila, viděla před sebou,“ vzpomíná Zora Jehličková. Aby se role usadila, je ale zapotřebí mnohem víc času. „Vlastně celý život na té roli pracujete. Aby se usadila, tak bych to viděla půl roku nebo i rok.“

Zora Jehličková se věnuje i mladým pěvcům. Zkoušela třeba s dětmi ve štěchovickém kostele. Její žačkou byla například pěvkyně Národního divadla Kristina Beyhan, dříve Kubová.

Proč si mladá pěvkyně paní profesorky Jehličkové váží? A mohla by být Zora Jehličková bez zpěvu? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.