-
Termosky nevznikly na čaj. Původně byly na tekutý dusík
Převážet chlazené nebo teplé nápoje, případně jídlo, není dnes žádná velká potíž. Termosky jsou dávno samozřejmou součástí většiny našich domácností.
-
Špagety nejezte lžící, správně se používá jen vidlička. Radí Eva Filipová
Pokud chceme jíst těstoviny podle etikety, jíme je z talíře pouze vidličkou. Do uvařených špaget kolmo zapíchneme vidličku a točíme ve směru hodinových ručiček.
-
Žandárský guláš Jaroslavy Bernatíkové získal třetí místo u poroty Pochoutkového roku
Žandárský guláš uvařila Jaroslava Bernatíková v Havířově na nádraží ve velkém kotlíku. Recept zaujal porotu, a ta mu udělila 3. místo v soutěži.
-
Dokonalý candát s čočkou a lehkou česnekovou omáčkou pro milovnici ryb Janu Švandovou
Šéfkuchař Tadeáš Šumbera z restaurace Nostalgie v Praze nám předvedl, jak dokonale k sobě jde filet z candáta s čočkou a lehkou česnekovou omáčkou.
-
Škola etikety – kdo začíná jíst jako první u stolu. Radí Eva Filipová
Když všichni usednou ke stolu, tak první, kdo se chopí příboru je hostitelka (pokud není, tak hostitel).
-
Moderní česká kulajda byla tak dobrá, že si Sabina Remundová přidala
I kulajda se dá udělat novým způsobem. Šéfkuchař Martin Zvonař v restaurantu La Farma ji připravil v kuchyni a dodělal až před hostem na stole.
-
Nádoby pro minerální vodu, ze kterých v Mariánských Lázních pijí, se s dobou mění
Doby, kdy na mariánskolázeňské kolonádě korzovali svátečně ustrojení pánové a dámy a decentně usrkávali minerální vodu z překrásně zdobených nádobek, jsou nenávratně pryč.
-
Škola etikety – jak si přiťuknout při přípitku. Radí Eva Filipová
Když je velká společnost a jde o slavnostní setkání, tak se dnes už sklenicí nepřiťukává. Jen se naznačí přípitek.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 131
- 132
- 133
- 134
- 135
- 136
- 137
- 138
- 139
- …
- následující ›
- poslední »
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.